12. 6. 2017 - Zase trochu vtipný návrat do Čech

12. 6. 2017 - Zase trochu vtipný návrat do Čech

Další den jsem měla jet zpět do Čech, a tak jsme příliš neponocovali. Ráno jsme se zajeli podívat na jednu vyhlídku, nakoupit dobroty pro rodinu a hurá na letiště.

Vůbec se mi nechtělo odjíždět. Když jsem šla na letišti rovnou ke kontrole příručních zavazadel, zjistila jsem, že mě nepustí s pistáciovou pastou, pravou nutelou a pestem. Ne, že by jim vadila skleněná nádoba. Problémem byly mililitry. Argumentovala jsem tím, že je to pasta, ale kontrola to vyhodnotila jako tekutinu, a tak bylo rozhodnuto. Otevřel se koš a všechny dobroty v něm zmizely stejně rychle jako Němci v krytu. Byla jsem naštvaná a bylo mi to líto. Nejen, že jsem kamarádům koupila opravdu ty nejkvalitnější, ale co mě iritovalo víc byla představa, že něco tak dobrého prostě vyhodí. Chvíli jsem tam nabrečovala, když mě odvedli k check-inu, abych se tu zeptala, kolik by stálo dodatečné odbavení mého batohu i s mňamkami, které opět vyndali z koše. Produkty mě stály 30 EUR a dodatečné odbavení by vyšlo na 35 EUR. Bylo jasno, pravá nutela, pistacchiová pasta a pesto muselo zůstat v Itálii, a tak jsem tohle všechno nechala milé slečně, která pracovala u odbavovací přepážky. Než jsem jí vše odevzdala, zeptala jsem se pro jistotu vedle stojícího Itala, zda si nenechává odbavovat zavazadlo a nebyl by tak moc ochotný mi to převézt. Bohužel měl také jen carry-on. Slečna měla radost, zato já byla smutňoučká. Milý Ital to všechno pozoroval a když mu mě začalo být dostatečně líto, rozhodl se mě pozvat na oběd. Byla jsem potěšena a pozvání s radostí přijala. Povídali jsme si o tom, co kdo dělá, když mě v Čechách pozval na rande. Nepřijala jsem to, ale bylo to moc milé. Zalichotilo mi to.

 

Když jsem šla opět ke kontrole, řekla jsem téže paní, co mě s mými krémy nepustila, že jsem je dala slečně u odbavení, načež mi řekla, že se nic z toho nevyhazuje, a že jde vše na charitu. Kdybych to věděla, tak se nikam neženu, nechám to tam a smířím se s tím, že si na tom pochutnají bezdomovci. Ale co už… Doma jsem pak kamarády obdarovávala z toho, co mi zbylo. Ital, co mě pozval na oběd mi doporučil tři italské obchůdky, které lze najít v Praze, a kde mají tytéž produkty, jež jsem s sebou jako debil táhla. Připadala jsem si jako typicky český turista, který právě objevil Ameriku. V Albertu jsem dokonce mnou dovezené těstoviny a pořízené za 2 EUR objevila ve slevě za 1 EUR. To je tak, když chce člověk být mermomocí autentický.