9. 6. 2017 - Bologna

9. 6. 2017 - Bologna

Myslela jsem si, že prvním místem, které v Itálii jednou navštívím bude Řím nebo Florencie. Opravdu bych nečekala, že to bude zrovna Bologna. O tom městě jsem věděla snad jen to, že je na severu, pochází z něj značky Maseratti a Ferrarri, a že se tu nachází nejstarší univerzita na světě. Když jsem tam ale přijela, věděla jsem, že jsem si na první návštěvu Itálie nemohla vybrat lepší město. Nebylo přeplněné lidmi, prozařovalo jej nádherné sluneční světlo, které vytvářelo úžasné přechody světel a stínů a působilo velmi klidně a příjemně. Zamilovala jsem se do něj tak rychle, jak jen to bylo možné.

 

Hned dopoledne jsme se s Marcem a jeho tatínkem vydali do Museo della Storia, kde jsme zhlédli interaktivní výstavu o historii a kultuře Bologni. Původně byla Bologna městem 90 věží, dnes jich tam stojí, tuším, dvanáct. Zničeny byly kvůli cirkulaci vzduchu. Tuto informaci jsem si zapamatovala. Chtěla jsem na jednu, z doposud stojících věží, nesoucí název Le Due Torri, vylézt, ale měla jsem smůlu, až do prvního července byly všechny uzavřené.

Po návštěvě muzea jsme si zašli na oběd a já si po dlouhé době mohla pochutnat na skvostných bezlepkových těstovinách s boloňskou omáčkou. Ověřila jsem si tak, že existuje. Yes! Nejen, že existuje, navíc je opravdu vynikající a skutečně naprosto jiná, než ta česká!

 

Prohlídka města dál pokračovala bez Marcova tatínka. Známá Fontana di Nettuno byla v té době v rekonstrukci, takže jsem měla další pech. Naštěstí mi to vykompenzovala místa, která jsem viděla potom. Piaza Maggiore má specifickou atmosféru a nachází se tu milé malé kavárničky, Basilica di San Petronio je opravdu překrásná, naprosto mi ale učarovala bazilika di Santo Stefano a kostel Santa Maria della Vita. V každém městě navštěvuji maximum sakrálních budov, nejsem nábožensky založená, ale prostě miluju tu atmosféru a klid, které v nich panují. V jednom dni jsme toho stihli mnoho.

Viděla jsem i Palazzo dell’Archiginnasio, jednu z původních a nejstarších univerzitních budov, kde jsem se mohla podívat do krásné dřevem vykládané přednáškové haly a zcela výjimečně a bez fotoaparátu do části, ve které se nachází knihovna a čítárna. Škoda, že jsem tam nemohla udělat fotografii, tohle místo bylo totiž naprosto úchvatné. Podívala jsem se i do budovy radnice, která stojí na Palazzo d’Accursio, a ve které byla k vidění zajímavá výstava historického nábytku a umění. Odsud jsem měla možnost pořídit krásné fotografie města z nadhledu. Měla jsem z toho radost.

 

Celý den jsme zakončili nejlepší zmrzlinou, jakou jsem kdy v životě měla a samozřejmě skleničkou dobrého vína v 500 let staré taverně, kam si člověk může přinést i vlastní jídlo. My jsme se vybavili sýry a prosciutem.